Zpět na novinky
20.
Prosinec
2018

Předseda Rostěnické a.s. hovoří o hospodaření s technikou BEDNAR v magazínu EKOTECH

Rostěnická a.s. patří u nás k největším zemědělským podnikům nejen co se týká rozlohy, ale také objemu výroby. O jejích přístupech k hospodaření a technice od tuzemského výrobce BEDNAR FMT s.r.o. jsme hovořili s předsedou jejího představenstva Ing. Vítězslavem Navrátilem.

Tento podnik jako takový obhospodařuje zhruba osm tisíc hektarů. Kromě toho vlastní ze sta procent další společnost, a to Agrii Nížkovice nedaleko Slavkova, která má další dva tisíce hektarů.

 Předseda představenstva Rostěnická a.s. Ing. Vítězslav Navrátil

Předseda představenstva Rostěnická a.s. Ing. Vítězslav Navrátil

Váš podnik historicky obhospodařuje snad největší výměru zemědělské půdy v Česku. Jak to zvládáte?

Zdaleka nejsme největší. Při vysvětlování našeho přístupu se musím vrátit dost hluboko do historie. Jako agronom jsem v tomto podniku začal pracovat od roku 1967 a už tehdy jsem spolupracoval s tehdejším Výzkumným ústavem základní agrotechniky v Hrušovanech, kdy jsme ověřovali nové postupy při obdělávání půdy. Říkalo se tomu minimalizace a tento název vlastně přetrvává dodnes. Samozřejmě, že to bylo s technikou, která byla v té době k dispozici – diskové podmítače, těžké brány, byly už rovněž první bezorebné secí stroje atd. Po roce 1990 jsem měl možnost navštívit několikrát Spojené státy a tam jsem se přesvědčil, že velkovýroba má v zemědělství své místo. Podobnou zkušenost jsem získal i návštěvou v zemědělských podnicích zemí bývalého Sovětského svazu, ale také v sousedním Polsku, v podniku několik kilometrů od Opavy v Kietrzi, kde jsou běžné půdní bloky o velikosti 300 hektarů.. Vrátím se k první návštěvě v Americe v roce 1990, tam jsem si udělal představu, kam náš podnik budeme směřovat. Jsem totiž přesvědčen, že svou úrovní americké zemědělství představuje ve světě naprostou špičku. Předpokládal jsem přitom, že se na tuto úroveň v krátkém čase dostaneme. Musím ale na rovinu přiznat, že ani po více než dvaceti pěti letech jsme toho nedosáhli.

Co je toho příčinou?

V prvé řadě je to mnoho omezení, která jsou mimo naše rozhodovací pravomoci. Podnikáme v prostředí, které tomu vyloženě brání. Jenže to neovlivníme, proto o tom nemá cenu hovořit.

Jaké postupy v rostlinné výrobě jste tedy především převzali?

Zejména jsme při obdělávání půdy postupně zcela odbourali pluhy. Ty nám dnes slouží pouze jako bezpečností pojistka při žních, jako prevence při případných požárech. Veškerou plochu orné půdy zpracováváme do hloubky 15 až 30 centimetrů. V létě pod řepky a na zimu pod kukuřice pracujeme hluboko. K základnímu zpracování půdy používáme jak diskové, tak i radličkové podmítače, k hlubšímu kypření potom radličkovou techniku od různých výrobců. Určitou výjimkou je jarní předseťová příprava, kterou děláme výhradně kompaktory od společnosti BEDNAR FMT. Na jejich vývoji jsme se podíleli, vlastně vznikly na naši objednávku. Dostaly název Swifter. Těchto strojů máme pět a dodnes u nás jezdí vůbec první mechanismus tohoto typu od této firmy, který bez nadsázky připravil k setí mnoho desítek tisíc hektarů.


Jste známi jako propagátoři precizního zemědělství. V které oblasti se to hlavně projevuje?

Je to především v ochraně a hnojení zemědělských plodin. Co se týká hnojení, aplikace draslíku a fosforu děláme na podzim do zásoby. Odstoupili jsme přitom od odstředivých rozmetadel, na celé ploše hnojíme pneumatickými stroji se záběrem buď 22 nebo 36 metrů. Ten samý záběr mají i postřikovače. Jsme si vědomi, že jde zejména u rozmetadel o dražší investici, ale chceme dělat zemědělství právě precizně. Vycházíme z jednoduché logiky. Tato technika je sice dražší, ale přináší nám svou přesnou aplikací nejen možnost snížení dávek průmyslových hnojiv, ale variabilní aplikací zvýšit i efektivnost našeho podnikání.

Jaké plodiny pěstujete?

Nosnou plodinou je u nás hlavně jarní sladovnický ječmen, který zabírá zhruba třicet procent ploch. K tomu lze připočítat ozimý ječmen, který opět pěstujeme ve sladovnické kvalitě asi na pěti stech hektarech. Po dvou tisících hektarech máme potom ozimé pšenice, řepky a rovněž kukuřice. Vzhledem k tomu, že máme bioplynovu stanici, část její úrody, asi z osmi set hektarů, sklízíme na siláž. Na zbývající ploše máme některé další plodiny, jako je sója, hrách a další. Je třeba zdůraznit, že výkonná technika nám to vše umožňuje zvládnout. Co se týká živočišné výroby, chov skotu jsme už dávno ukončili. Máme jen prasata a rovněž drůbež. K tomu jsme až do nedávna měli výrobnu uzenářských produktů, kterou jsme ukončili a stále provozujeme malou pekárnu.

Jak nahrazujete nedostatek statkových hnojiv z živočišné výroby?

Hlavně to je využitím meziplodin. Je na ně řada názorů, nám se vyloženě vyplatily. Každoročně je děláme zhruba na 1500 hektarech. Využíváme přitom dvě kombinace směsí, a to svazenku s peluškou anebo svazenku s hořčicí. K setí meziplodin od loňské sezony využíváme prutové brány typu Striegel o záběru 12 metrů, opět od společnosti BEDNAR FMT. Ty jsou vybaveny výsevní jednotkou Alfa se zásobníkem o objemu 800 litrů, což využíváme právě při zakládání meziplodin, respektive směsi hořčice se svazenkou. V případě, že použijeme druhou kombinaci, výsev provádíme dvoukomorovým secím strojem, případně nejdříve zasejeme pelušku a poté Striegelem svazenku. Celá technologie založení porostu meziplodiny na plochách například pro jarní osev kukuřice pak vypadá následovně – hned po žních mělká podmítka a aplikace fosforu a drasla, následuje hluboké kypření dlátovým pluhem Terraland se zpětným utužením půdního profilu válci Presspack a bezprostředně poté prutovými branami sejeme směs meziplodiny. Na jaře do vymrzlé meziplodiny sejeme bez dalších operací kukuřici. V případě pozdní sklizně obilovin se vynechá podmítka.


Někteří odborníci nedoporučují míchat hořčici se svazenkou z důvodu, že první plodina přeroste druhou a potlačí ji. Jako zkušenost s tím máte vy?

Nám se to nepotvrdilo. Hořčice ve směsi nesmí ovšem být více než třicet procent. Samozřejmě, že v suchém roku, jako je letos, je obecně se vzcházením problém, ale to je snad výjimka. Samozřejmě, že zkoušíme další plodiny, jako je například ředkev, ale tyto dvě zmíněné kombinace jsou u nás nosné a plně se osvědčily. A to nejen proto, že dodáme do půdy dostatečné množství organické hmoty, ale v případě pelušky také vzdušný dusík.

Nedávno jsem měl diskusi se čtenářem z Lounska, který tvrdil, že meziplodiny ke svému růstu potřebují vodu, kterou ale berou následné plodině. Jak se na tento problém díváte vy?

To je asi pravda, jenže na druhou stranu meziplodina tím, že zakryje pole, zabrání výparu. Jinými slovy, udržuje na poli příznivé vláhové poměry. Osobně jsem si to vyzkoušel letos na své zahradě. Na části záhonu jsem vysel v létě po česneku svazenku, a když jsme ji šel zrýt, tak pod ní byla půda vlhká, zatímco na ostatních nepokrytých záhonech byla suchá jako troud. Zkrátka platí, že v zemědělství nikdy nejsi dost chytrý. Jeden rok je to tak, druhý jinak. Nám se pěstování meziplodin řadu let vyplácí, nemáme proto problém s dostatkem organických látek v půdě, i když z organických hnojiv pocházejících z živočišné výroby používáme jen prasečí a drůbeží kejdu a také digestát.


V současně době se ozývají hlasy, že bez zvýšení počtu skotu, se situace okolo organické hmoty v půdě, což je mimo jiné i podmínkou boje proti suchu, nevyřeší. Vy hospodaříte bez skotu už řadu let. Jaké s tím máte zkušenosti?

V prvé řadě si musíme odpovědět na otázku, co v případě výrazného zvýšení stavů zejména krav budeme dělat s mlékem, pro které už dnes nemáme užití. Kam ho tedy budeme vyvážet? Jsem navíc přesvědčen, že by chov skotu měly dělat hlavně ty podniky, které mají pro to podmínky a které ho umí dělat. Pro podmínky, v kterých hospodaříme my, skot podle mě vhodný není. Proto tento argument odmítám. V naší oblasti bychom měli vyrábět maso drůbeží a vepřové. Ale vraťme se k obsahu organických látek v půdě. Hnůj je sice aktivnější organické hnojivo, pokud ho ale nemáte, je důležité, aby vše, co na poli vyroste a nenajde užití jsme vrátili zpět do půdy. My to děláme řadu let a nemáme s organickou hmotou problémy. Některé podniky třeba meziplodiny dělají jen proto, aby získaly dotace, jejich zapravení už nevěnují pozornost. To je špatný přístup. Souhlasím proto s tvrzením, kontroverzního ruského akademika T. D. Lysenka, že nejsou špatné nebo dobré půdy, jsou jen špatní anebo dobří hospodáři. To v zemědělství platilo, platí a bude stále platit nezávisle na to, jak velký podnik máte. Jsme podnikatelé, které půda živí, a budeme úspěšní jen podle toho, jak se k ní budeme chovat.

 

 

Text a foto Zdeněk Makovička
Foto archiv Bednar FMT